Následující text je prohlášením IMT, které uveřejňujeme během mobilizace celého světa na Mezinárodní den žen (8. březen). Poskytuje vysvětlení, proč je boj za svobodu žen také bojem za socialismus!

Na celém světě je útlak žen každodenní záležitostí. A na letošní Mezinárodní den žen se v mnoha zemích vyzývá ke stávkám, jsou pořádány demonstrace, pochody a různé mítinky. Za posledních několik let jsme mohli zaznamenat činnost významných žensko-právních hnutí, jako například při Trumpově inauguraci, či v Polsku proti zpřísnění zákonů o potratech, nebo mimo jiné hnutí proti násilí na ženách v Mexiku a Argentině. V Irsku jsme viděli i porážku reakčních myšlenek katolické církve v otázkách LGBT svateb. Všechny tyto události ukazují na radikalizaci společnosti, kdy se proletariát, a především pak mladí, rozhodli podnikat kroky proti jakýmkoli formám útlaku a diskriminace.

Krize kapitalismu se na životních podmínkách žen podepsala velice významně. Ve všech zemích světa vlády prováděly systematické škrty v sociálních službách, jako v péči o děti, či v otázce pečovatelských domů atd., a tím rostlo vytížení žen, které jsou tradičně za péči o děti zodpovědné, jakožto i za staré a slabé. Navíc mzdy, které jsou již nyní nižší pro ženy než pro muže globálně podléhají škrtům. Také propouštění, nejistota zaměstnání a podobné problémy významně zhoršují životní podmínky a zvyšují nejistotu mezi pracujícími, což neúměrně ovlivňuje i pracující ženy. Na druhé straně je pro ženy obtížné dosáhnout finanční nezávislosti a tím se vyprostit z problémových vztahů.

Problémy, kterým musí ženy čelit, však nejsou jen materiální povahy. Útlak je zakořeněn i v legislativě států, kdy se ženy potýkají s diskriminačními zákony proti potratům a kde se k ženám a dalším utlačovaným skupinám nepřistupuje rovnocenně.

Útlak žen je posilován vládnoucí třídou skrze ideologii, masmédia, vzdělávacím systémem atd.

Potýkáme se rovněž s otázkami násilí páchaného na ženách a sexuálního obtěžování. V Pákistánu jsou dívky znásilňovány, zatímco ženy jsou zabíjeny v rámci vražd ze cti. Ve Spojených státech zažívá jedna ze šesti žen pokus o znásilnění nebo znásilnění samotné, přičemž 99% pachatelů z toho vyjde bez úhony.

Toto jsou problémy, kterým ženy čelí, a proti kterým bojují dnes a denně. Po celém světě ženy – i muži – vyrážejí do ulic, aby ze zúčastnili boje proti útlaku, bigotství a sexismu. To se stává velice pozitivním odrazem probouzející se a radikalizující se společnosti. Avšak vyvstává zde otázka: Jak nejlépe bojovat proti útlaku a nerovnosti?

IMT podporuje všechny požadavky vedoucí k rovnosti. Bojujeme proti útlaku žen a dalších pronásledovaných skupin. Pro nás však boj za osvobození žen nemůže být oddělen od boje proti kapitalismu, neboť útisk je neodmyslitelnou součástí třídní společnosti, a proto může být tato bitva svedena pouze jako součást všeobecného třídního boje.

Byla to právě Socialistická internacionála, která v roce 1910 vyhlásila 8. březen za Mezinárodní den žen – den upozorňující na požadavky a práva pracujících žen. V těchto dobách bylo jednou z hlavních otázek ženské volební právo. Ženy z vyšší třídy a maloburžoazie, které v té době vedly hnutí žen, viděly v ženském volebním právu konec svého boje, avšak dělnická hnutí toto považovala za prostředek k boji za skutečnou rovnost a emancipaci pro všechny ženy. Dodnes je organizátory MDŽ proto upozorňováno, že se ve skutečnosti jedná o Mezinárodní den pracujících žen.

Pro ženy z vyšších tříd byl boj za rovnost bojem o sdílení výsad mužů jejich třídy: právo být právníkem, lékařem, premiérem, ředitelem. Samozřejmě že bráníme právo žen na všechny tyto profese, ale na druhou stranu si uvědomujeme, že tyto osobní úspěchy toho mnoho nezmění. Ani Thatcherová v Británii ani Merkelová v Německu se nesnaží o zlepšení podmínek žen – naopak. Stejně jako kdyby se Hillary Clintonová stala prezidentkou USA, tak by se životní podmínky žen ve spojených státech nezlepšily, ani v zemích podléhajících pod americkou imperialistickou intervenci.

Kariéry političek, generálních ředitelek a akademických pracovnic jsou založeny na nízkopříjmové práci žen, které pro ně uklízejí, vaří a vychovávají jejich děti. Ženy z vyšší společnosti jsou všechny pro rovnost, dokud nezačnete požadovat zvýšení mezd a zlepšení podmínek pro špatně placené pracující ženy, které jejich kariéry uskutečňují.

Od prvního Mezinárodního dne žen v roce 1910 bylo dosaženo značného pokroku. V mnoha zemích získaly ženy právo volit, právo na vzdělání, vznikaly právní předpisy zakazující násilí na ženách a v mnoha zemích také zákony o rovných platech. A i přes tohle všechno jsme stále nedosáhli skutečné rovnosti. I ve státech s úplnou rovností před zákonem pořád existuje násilí a útlak, a ženy jsou ve všech zemích stále mzdově ohodnocovány značně hůře než muži. Formální rovnost není schopná sama o sobě vyřešit příčinu problému. Útlak je totiž zakořeněn ve třídní společnosti, stejně jako zneužívání, násilí, sexismus a bigotství.

Kapitalismus je systém založený na vykořisťování třídy pracujících. Malá vrstva na vrcholu společnosti bohatne prostřednictvím neplacené práce většiny. Jedinou cestou, jak může buržoazie zůstat u moci, je politika ‘rozděl a panuj‘: ta tkví v dělení pracujících podle národností, náboženství, sexuální orientace, pohlaví a všeho, podle čeho lze společnost rozdělit. Skrze média dělají vše co mohou, aby zaseli ve společnosti nenávist a šovinismus. A jediný způsob, jak tomuto čelit, je jednota pracující třídy v rámci její metodologie boje, což jsou stávky, demonstrace a masová mobilizace.

Kapitalismus je ve slepé uličce. Nenabízí žádnou progresivní cestu pro pracující a studenty. Dnes je polovina bohatství na světě soustředěna pouze v rukou osmi lidí. Problémem však není, že všech těchto osm miliardářů jsou pouze muži – problém je systém, který soustřeďuje světové bohatství do stále menšího počtu rukou, zatímco se život většiny lidí zhoršuje.

Tato bezvýchodná situace vede společnost k hněvu a frustraci. V jednom státě vedle druhého lze vidět pracující a mládež, kteří se vydávají do ulic. Ale nyní mají tyto protesty jinou povahu než v minulosti. V poválečném období si mohl systém dovolit nabízet reformy, ale dnes jsou pozitivní reformy v rámci kapitalistické společnosti nedosažitelné.

Toto se začíná projevovat na lidech, nikoliv jasně definovaným způsobem, ale přirozeným instinktem, že už není možné žít v rámci stávající společnosti. Nejenže dané protesty vyvolávají konkrétní požadavky, ale také volají po znatelnější všeobecné důstojnosti a vzájemném respektu – jak jsme mohli vidět na příkladu Arabského jara, kde ženy hrály významnou roli v boji za svrhnutí Mubaraka, a tímto svým bojem také proměnily společenský vztah mezi muži a ženami.

Berme toto vše jako jasné znamení probíhajících změn, kdy se nejvíce utlačované vrstvy, jako například ženy, začínají bouřit a dostávat do popředí sváděných bitev. Kapitalistická krize podkopává starou stabilitu; společnost se hroutí a současně s tím je degradována kultura. Vládnoucí třída, která si zoufale snaží udržet svojí sílu, stále více spoléhá na sexismus, rasismus a jiné formy rozdělujících jedů. Ale je samozřejmé, že kapitalismus nezmizí sám od sebe. Musí být svržen socialistickou revolucí!

Právě socialistická revoluce je schopná zavést demokraticky plánovanou ekonomiku, která může položit materiální základ pro ukončení nerovnosti a útlaku. V plánované ekonomice by produkované hodnoty obohacovaly majoritu a ne jen pár vyvolených. Pracovní doba by se mohla okamžitě snížit, což by lidu poskytlo možnost účastnit se na chodu společnosti. Potřebné zdroje by byly vyčleněny na sociální péči, a výzkum a financování by bylo zaměřeno na odstranění zátěže domácích prací, tedy poskytování mateřských škol, zdravotnictví, vzdělání,levného a kvalitního komunitního stravování, úklidu, služeb a podobně.

Toto by položilo materiální základ pro ženy a muže ke skutečně svobodnému využití jejich potenciálu jakožto lidských bytostí, bez jakýchkoli materiálních omezení. Když bude odstraněn materiální základ pro nerovnost a útisk, začnou mizet i základy šovinismu, sexismu a všech forem fanatismu až nakonec budou nadobro zničeny.

Boj za práva žen, boj za rovnost, jest bojem za osvobození celého lidstva: bojem za socialistickou revoluci!

*Popisy fotografií:

1) Mezinárodní den žen 1914 / Zdroj: veřejná doména

2) Pochod žen proti Donaldu Trumpovi / Zdroj: Flickr, Fibonacci Blue

3) Ženské volební právo v USA / Zdroj: Cornell University Library

4) Textilní pracovnice zahájily v Petrohradě únorovou revoluci / Zdroj: veřejná doména

5) 1924 - Plakát Alexandra Rodchenka propagující gramotnost žen / Zdroj: veřejná doména

6) Boj za práva žen jest bojem za socialistickou revoluci! / Zdroj: vlastní práce