Mezinárodní Marxistická Tendence odmítá současnou snahu amerického imperialismu provést puč ve Venezuele. To, čeho jsme svědky, je zřejmý pokus odstranit Venezuelskou vládu v čele s prezidentem Madurem, skrze koalici zemí vedenou Trumpem. Toto je zatím poslední epizodou v rámci dvacetileté kampaně proti Bolívariánské revoluci. Kampaně, která zahrnuje vojenské puče, podporu polovojenských protivládních jednotek, sankce, diplomatický nátlak, násilné vzpoury a pokusy o vraždy.

Na základě instrukcí z Bílého domu, a po poradě ve Washingtonu, Juan Guaidó sám sebe prohlásil „úřadujícím prezidentem“ na základě pouličního shromáždění v Caracasu 23. ledna. Toto prohlášení nemá samo o sobě žádnou legitimitu, nicméně byl Guaidó přesto ihned uznán jako prezident Trumpem, Bolsonarem, Duquem, Macrim a Almagrem. Následovali další, včetně představitelů devatenácti států EU. Tito nadále vyzvali armádu Venezuely, aby prokázala svou loajalitu novému „prezidentovi“. Toto bylo následováno posílením sankcí ze strany Spojených států vůči Venezuelské státní ropné společnosti PDVSA, a zabavením jejích aktiv ve Spojených státech, ve výši sedmi miliard amerických dolarů. Dalších 1,2 miliardy ve zlatě je zadržováno Bankou Anglie, v rámci instrukcí ze Spojených států. Cílem těchto snah je zadusit ekonomiku Venezuely a podřídit si jí.

Tyto jasné projevy imperialistické agrese jsou prosazovány pod pláštíkem „demokratizace“ a „humanitární pomoci“. Buďme k sobě upřímní, imperialismus lhal ohledně svých důvodů pro invazi do Iráku („zbraně hromadného ničení“), lhal ohledně bombardování Libye, a vždy se snažil najít ospravedlnění pro imperialistickou agresi. Vláda Spojených států, která staví zeď proti migrantům, zavírá do vězení ty, kterým se podařilo jí proniknout, v rámci čehož odlučuje děti od svých rodičů, se zcela jistě nezaobírá utrpením venezuelských migrantů. Trump dosadil Elliota Abramse jakožto člověka, který má dohled nad všemi operacemi vedoucími „k obnově demokracie ve Venezuele“. Toto samo o sobě nám říká vše. Abrams dříve organizoval zasílání amerických dotací kontrarevolučním Contras v Nikarague, a podporoval teroristické jednotky v El Salvadoru a Guatemala v 80. letech.

Puč má sám o sobě tři základní cíle. Prvním z nich je rozdrcení Bolívariánské revoluce, což je cíl, o který Washington usiloval rozličnými prostředky posledních 20 let. Druhým cílem je zisk venezuelských ropných zdrojů a nerostných surovin jako celku. A třetím pak dát jasnou lekci všem pracujícím a rolníkům v Latinské Americe, a zejména pak dát jasné varování Kubánské revoluci.

Pokud tento puč uspěje, bude to mít katastrofální následky pro pracující lid Venezuely a všech dalších zemí. Guaidó již odtajnil svůj program, který je založen na privatizaci znárodněných společností (elektrárny, železárny, telekomunikace, cementárny, atd.), a vyvlastněných pozemků. Dále pak na „otevření“ ropného průmyslu zahraničním multimiliardářům za pro ně velmi výhodných podmínek. Také na masivním propouštění ve veřejném sektoru, likvidaci všech sociálních programů, privatizaci zdravotnictví a školství pro „vyrovnaný rozpočet“. Toto je otevřený program reakce na poli sociálním a ekonomickém. Za účelem prosazení těchto opatření by musela tato vláda rozdrtit odpor pracujících a rolníků omezením občanských svobod, útoky na odbory a komunitní organizace, a uvězněním jejich vůdců. Na základě znalostí ohledně charakteru reakčních opozičních úderek a jejích činů můžeme rovněž očekávat jejich činnost ohledně lynčování chávistických aktivistů.

Všichni socialisté, anti-imperialisté a demokraté mají svou povinnost odmítnout tento puč všemi dostupnými prostředky. Není zde žádný prostor pro váhavost. Není absolutně možné zaujmout stanovisko „ani ten, ani onen“ stojíce tváří v tvář této jasné imperialistické agresi.

Situace je sama o sobě zhoršena nerozhodností Madura a byrokracie v rámci PSUV, snažící se neustále najít kompromis s imperialismem a vládnoucí třídou Venezuely. Pokračování v této politice může mít pouze katastrofální následky.

S pokusem o puč se musí být vypořádáno skrze mobilizaci revolučních pracujících a rolníků, a skrze tvrdé údery imperialismu a jeho místním agentům: (oligarchii, kapitalistům, a velkostatkářům). Musí být posíleny milice, být ozbrojeny, a dosazeny do každé dělnické čtvrtě, továrny, a rolnické komunity.

Guaidó otevřeně volal po vojenském puči, měl slova podpory pro konfiskaci majetku Venezuelského státu, a nyní volá po vojenské agresi Spojených států. Zrazuje lid Venezuely. Měl by být uvězněn a odsouzen, a místní hlavní štáb puče – Národní shromáždění – by mělo být rozpuštěno.

Nadnárodní společnosti ze zemí zapletených v puči by měly být znárodněny. Vlastnictví těchto oligarchů zapletených v puči by mělo být vyvlastněno. Velkostatky by měly být rozděleny rolníkům. Toto vlastnictví by mělo být předáno pod kontrolu pracujících a rolníků, jakožto základ demokratického plánu produkce, jakožto odpověď na současnou krizi, a pro uspokojení urgentních potřeb venezuelských mas.

Mezinárodní Marxistická Tendence se zavazuje k pokračování a znovuzdvojnásobení svého úsilí v rámci kampaně Hands Off Venezuela! ve smyslu přenesení této otázky mezi hnutí pracujících a studentů po celém světě, a všemi dostupnými silami. Voláme všechny levicové, odborové a mládežnické organizace aby se připojily k této kampani.

Ruce pryč od Venezuely!

Žádný puč, ani imperialistickou válku!

Za vyvlastnění imperialistů a oligarchů!

Pracující všech zemí, spojte se!

Mezinárodní Marxistická Tendence, Turín, 10. února 2019